Poezie od Lenky
 

Útržky pocitů a slov, které ke mně přišly během hledání sebe sama.

V různých obdobích mého života. 🌿  

🌹

 Když obracím listy knihy mého života,

vidím listy nepopsané

Přeji si vepsat do nich krásu, kterou vidím všude kolem sebe a která mě naplňuje

Vím ale, že do nich píšu i svými prožitky a zkušenostmi

Je toho tolik

Vše se mění

Měním se i já

Můj pohled na život
na vše ve mně i kolem mě

v každičkém okamžiku...

🌹 

Sluneční svit se v mé duši skryl,

kam schoval se, kam zabloudil?
 
To já jsem z cesty zbloudila,
sama sebe jsem ztratila.

Při každé ztrátě srdce se brání,
a pomůže zase dostat se na ní
na cestu zpátky ke své duši,
však někdo jiný jen tiše tuší,
co všechno jsem cestou ztratila,
co všechno jsem cestou zažila

Konečně nacházím to, co je ve mně,
v lásce chci žít – to je už zjevné.

S radostí se směji, tančím i toužím,
s láskou a světlem Bohu sloužím.

Za vše Ti, Bože, děkuji,
za život… za to, že miluji. 🌿

🌹  

Jdu životem, vidím jen pár kroků přede mnou... 

Přichází mi do života spousta nového, nové lidi, nové zážitky. 

Jdu a rozhlížím se kolem. 
Je toho tolik, co jsem ještě nezažila.
Při každém kroku se mi otevírají další možnosti, které jsem předtím neviděla.

Cesty jsou různé. Je jen na mně kudy půjdu a kam mě život pustí.

Připadám si jako malá holčička, která se vypravila do velkého světa. Je tolik cest, tolik možností...
Ale za tou malou holčičkou stojí silná sebevědomá žena, která ví co chce a jde si za tím.

Občas pocítím strach z toho, že ještě nevím, co vše budu muset opustit pro to, abych neopustila sama sebe.
Ale vím, že mi nic nepatří, a proto vlastně o nic přijít ve skutečnosti nemohu. 

To je jen hlásek mého malého já, co mi našeptává a zkouší jestli si ustojím sebe samu. 

A proto jdu s důvěrou dál...

🌹

Jsem nahá a přesto oblečena

oblečena do bolesti, jež má různá jména

Je ve mně, bez tváře a bez soucitu
život – změť myšlenek a citů

Jsem nahá a přesto oblečena
směji se a pláču – jsem jen žena

Někdy s větrem v zádech, někdy proti větru
někdy ztrácím dech, pak na kolena kleknu

Jsem nahá a přesto srdce plné citu
toužící po lásce a po soucitu

Život mě svlékl i pomiloval
v bouři mých myšlenek ochraňoval

Jsem nahá a přesto se směji
je čas pro lásku, čas pro naději

Jdu davem a přesto sama
lidí tisíce – a já jsem stále nahá

🌹

Někdy čas v tom okamžení

co je tu, a tam všechno změní

Tam je tu a tu je tam
do sebe se podívám
zda je to pravda, nebo klam

🌹

Odhazuji masky, odkládám klam

už nechci lhát sobě, nechci lhát vám

Svlékám všechno, co není moje
nahá tu stojím, jen tělo svoje

Iluze svlékám jako šat
v pravdě se na vše podívat
Stojím tu nahá, taková jsem
jdu cestou svojí, za hlasem

Co není ryzí, před očima mizí
co není moje, cítím jako cizí
Co pro tuto chvíli, moje má být
přijímám s láskou, je krásné žít

🌹

Tato báseň vznikla v období, kdy jsem řešila téma sebelásky 🌿

Život se skládá ze živých obrázků
já ho mám ráda i on má mě rád
občas přesto kladu si otázku
kudy jít, kudy se dát

Život nabízí, neřeší otázku
jestli co dává, chci já si brát
cesta má je stvořena pro lásku
není třeba se kát

Život je láska a taky naděje
on tolik dává, má právo si brát
někdy to bolí, když něco sebere
a tak si můžeme hrát

Život mi dává krásnou ukázku
jak se mít ráda, přestat se bát
nepřestat věřit na lásku
občas se sobě jen smát

🌹

Miluji když prší

a kapky mi stékají po tváři

Kapky v dešti se milujou
nečeká jedna na druhou
někdy z lehka, něžně
někdy divoce
a někdy jen tak tancujou

Chtěla bych tančit svobodně a zlehka
jako kapka v dešti
když vesele si křepčí
nikdy ne sama
splynout s ostatníma kapičkama 💦

🌹

Dotyky srdcí, dotyky dlaní
dotknout se rosy při milování

V ranní mlze se rozplynout
zbavit se zemské tíže, pout…

🌹

Večer, když si lehnu na polštář
tma zahalí mé tělo i mou tvář
ale mou duši zahalit nedokáže
odpoví mi na vše, co se srdce táže

🌹